Inkluze a integrace s účinností od 1.9. 2016

Většina právních norem, se kterými vás budu postupně seznamovat, nabývá své účinnosti 1. září 2016. Základním právním předpisem je školský zákon (z. č. 561/2004 Sb., ve znění účinném po přijetí novely zákonem číslo 82/2015 Sb.

Zákon nově definuje, kdo je považován za dítě, žáka či studenta (v souladu s terminologií užívanou v prováděcí vyhlášce budu dále zkracovat (a to i v citacích zákona jen na „žáka“) se zvláštními vzdělávacími potřebami. Zatímco dosud platila tato definice:

„Žákem se speciálními vzdělávacími potřebami je osoba se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním“, nově bude platit toto:

„Žákem se speciálními vzdělávacími potřebami se rozumí osoba, která k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními potřebuje poskytnutí podpůrných opatření.“

Podpůrná opatření je termín, se kterým se budeme při dalším výkladu setkávat velmi často, proto hned uveďme, co o nich zákon obecně říká:

„Podpůrnými opatřeními se rozumí nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám žáka.“

Je stanoveno, že podpůrná opatření jsou žákům poskytována bezplatně.

Zákon uvádí obecný výčet podpůrných opatření obsahující 9 položek, z nichž budu parafrázovat ty, které se mohou vztahovat k žákům se zrakovým postižením:

a) poradenská pomoc školy a školského poradenského zařízení (obvykle speciálně pedagogického centra),

b) úprava organizace, obsahu, hodnocení, forem a metod vzdělávání a školských služeb, včetně zabezpečení výuky předmětů speciálně pedagogické péče a včetně prodloužení délky středního nebo vyššího odborného vzdělávání až o dva roky,

c) úprava podmínek přijímání a ukončování vzdělávání,

d) použití kompenzačních a speciálních učebních pomůcek, speciálních učebnic a, využívání Braillova písma,

e) úprava očekávaných výstupů vzdělávání,

f) vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu,

g) využití asistenta pedagoga,

h) využití dalšího pedagogického pracovníka, nebo možnost působení osob poskytujících žákovi po dobu jeho pobytu ve škole podporu,

i) poskytování vzdělávání v prostorách stavebně nebo technicky upravených.

Podpůrná opatření jsou rozdělena do pěti stupňů, dle jejich organizační, pedagogické a finanční náročnosti.

Opatření prvního stupně může zavést škola sama, bez nutnosti konzultace s poradenským zařízením, na tato opatření však nedostává ze státního rozpočtu žádný příspěvek.

Podpůrná opatření druhého až pátého stupně jsou již pro školu spojena s příslušným finančním příspěvkem. O nutnosti zavedení podpůrného opatření u jednotlivých žáků nerozhoduje škola sama, ale vždy po písemném doporučení školského poradenského zařízení. Zavedení podpůrných opatření je podmíněno předběžným informovaným písemným souhlasem žáka (je-li zletilý), resp. jeho zákonného zástupce (obvykle tedy rodiče).

Jak již vyplynulo z předchozího textu, velmi podstatnou roli při stanovování a uplatňování podpůrných opatření bude kromě žáka (rodiče) a školy hrát školské poradenské zařízení, tedy pedagogicko-psychologická poradna či speciálně pedagogické centrum. Právě na to se musí žák (častěji pochopitelně jeho rodič) obrátit, aby škola mohla přistoupit k podpůrným opatřením. Školské poradenské zařízení má možnost spolupracovat s dalšími institucemi či odborníky (pediatry, orgánem sociálně-právní ochrany dětí apod.). Výstupem práce školského poradenského zařízení mají být jednak „zprávy“ obsahující důvody, proč je třeba u konkrétního žáka uplatnit podpůrná opatření, ale hlavně „doporučení“, která by již měla obsahovat výčet konkrétních opatření. Zprávu obdrží pouze zletilí žáci a rodiče nezletilých, doporučení již všechny zainteresované subjekty. V případě nesouhlasu školy, zletilého žáka nebo rodiče se zprávou nebo doporučením vydaným školským poradenským zařízením budou moci požádat o revizi, a to do třiceti dnů od doručení úkonu, s nímž nebudou souhlasit.

Školský zákon obsahuje ustanovení § 16 odst. 9, které cituji:

„Pro žáky s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postižením, závažnými vadami řeči, závažnými vývojovými poruchami učení, závažnými vývojovými poruchami chování, souběžným postižením více vadami nebo autismem lze zřizovat školy nebo ve školách třídy, oddělení a studijní skupiny. Zařadit do takové třídy, studijní skupiny nebo oddělení nebo přijmout do takové školy lze pouze žáka uvedeného ve větě první, shledá-li školské poradenské zařízení, že vzhledem k povaze speciálních vzdělávacích potřeb žáka nebo k průběhu a výsledkům dosavadního poskytování podpůrných opatření by samotná podpůrná opatření podle odstavce 2 nepostačovala k naplňování jeho vzdělávacích možností a k uplatnění jeho práva na vzdělávání. Podmínkou pro zařazení je písemná žádost zletilého žáka nebo zákonného zástupce žáka, doporučení školského poradenského zařízení a soulad tohoto postupu se zájmem žáka.“

Pozice SONS, deklarovaná při různých příležitostech však je taková, že by tyto dvě formy vzdělávání (tedy inkluze či speciální škola) měly být rovnocenné.

Další pravidla a výčet podpůrných opatření včetně jejich finančního ohodnocení obsahuje prováděcí vyhláška MŠMT ze dne 21. ledna 2016, o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.

Za Sociálně právní poradnu SONS

Luboš Zajíc